Sourozenci, ať už se jedná o bratry, sestry nebo opačná pohlaví, spolu vždy zažívají vztahy, které jsou velmi proměnlivé, a také křehké a zároveň velmi silné.
Tento typ vztahu prochází v průběhu života různými fázemi svého vývoje dle toho, jak se vyvíjejí jeho účastníci. Není ani tolik podstatné, zda se jedná o dva bratry, dvě sestry, nebo bratra a sestru – dynamika tohoto vztahu je dána primárně osobnostními charakteristikami jedinců, kteří se v něm ocitají.
Stejně jako zbytek rodinných příslušníků, sourozence si nevybíráme! Tento fakt pro nás může být to nejhorší a zároveň to nejlepší, co nás v životě může potkat.
Proč nejhorší? Protože mnohdy máme pocit, že bychom měli za bratra nebo sestru kohokoli jiného než toho, koho nám osud (resp. geny) nadělil. Můžeme mít pocit, že ona druhá osobnost je náš přesný opak – že se s ní neustále hádáme, zlobí nás, přemýšlí úplně jinak a nerozumíme si.
A proč je to to nejlepší, co nás může potkat? Protože díky rozdílným vlastnostem, se kterými jsme nuceni žít každý den a být v kontaktu i tehdy, když se nám nechce, se učíme, jak vycházet s lidmi obecně. Lidé jsou různí a je potřeba být připraven na všechno. Je třeba zvládat to, když nemůže být vždy po našem, když se musíme přizpůsobit, domluvit se na kompromisu, dělit se o mateřskou lásku, ustupovat, ale i podporovat, chránit toho druhého a podat pomocnou ruku, když je potřeba. Tyto vlastnosti, které si díky tomuto typu vztahu osvojíme, se nám budou hodit po zbytek života.
Ne nadarmo se říká, že jedním z klíčů, podle kterého si vybíráme našeho životního partnera je právě to, aby byl kompatibilní k našemu sourozeneckému vztahu – jinak řečeno, vybíráme si někdy takového člověka, který má podobné vlastnosti jako právě náš bratr nebo sestra, protože jsou nám blízké a umíme s nimi žít – ač se to může jevit jako paradox.
Rivalita, která většinu z nás provázela celé dětství, je podmíněna soubojem o lásku a náklonnost rodičů, o různá privilegia, která tehdy považujeme na důležité apod. V každé rodině však nastává okamžik – a bývá tomu zpravidla v období dospívání – kdy se sourozenci více než přetlačovat začínají podporovat. Někdy mohou vytvářet koalici proti rodičům. Pokud jsou si věkově blízcí, možná časem zjistí, že toho mají mnoho společného a že by byla škoda tyto informace a zájmy nesdílet. Je potřeba si navzájem pomáhat, možná pro sebe najednou mají i více pochopení a nebo se dostanou do situací, které jejich spojenectví ještě více stmelí a toto pouto zůstane silné po zbytek života.