Jistě si každý z nás vzpomene na chvíle, kdy byl dítětem a hrál si s kamarády na dětském hřišti. Těch bylo kdysi mnoho. Našli jste je prakticky za každým panelákem. To se však změnilo. Rapidně jich ubylo, aby byla nahrazena nejčastěji parkovišti.
A proč koneckonců ne? Je smutným faktem, že dnes děti všech věkových kategorií tráví venku podstatně méně času, než kdysi. Částečně za to může fascinace moderními technologiemi, jako jsou počítače či mobilní telefony, a částečně je to i chyba rodičů, které se bojí své potomky samotné pouštět a jsou raději, když jsou doma.
Je však také pravda, že děti se na těchto hřištích mnohému naučily, především co se sociálního chování týče. Naučily se také snášet bolest – jen si vzpomeňte, kolikrát jste se vrátili s rozbitým kolenem.
Jednou z atrakcí, které jste tam mohli najít, a které dnes již zmizely, byla i závěsná houpačka pro děti. Ta se obvykle sestávala z kovového rámu ve tvaru dvou písmen A spojených v horní části příčnou tyčí. Na této tyči pak byla na řetězech zavěšena sedátka, někdy plastová, avšak častěji dřevěná nebo také kovová, neboť více vydržela.
Tato sedátka neměla žádné boční opěrky ani opěradlo. Díky tomu nebyla potřeba k houpání cizí pomoc. Dítě se mohlo samo houpat jednoduše tak, že se naklánělo vpřed a vzad.
Je jasné, že tato atrakce, ač oblíbená, v sobě skrývala určitá nebezpečí. Tím asi největším bylo to, že se dítě mohlo hodně rozhoupat a pak v nejvyšším bodě sklouznout nebo se pustit. Co následovalo potom, si dovedeme živě představit.
Na druhou stranu je fakt, že se zde naši potomci mohli naučit dalším motorickým dovednostem. Také objevili principy fyziky, jako jsou potenciální a pohybová energie. A navíc je to velmi bavilo. Koneckonců, pokud jste se rozhoupali skutečně hodně, pak bylo možné na vteřinku, na pouhý prchlivý moment, začít stav beztíže. A to za to stálo, ne?